Cenzura a konspirace

Jsem velký fanoušek konspiračních teorií. Autoři ostatních literární žánrů byly grantovými komisemi dávno sterilizováni do armád ukázněných, státem placených politruků. Oproti tomu konspirační teorie jsou jedna z mála posledních výsep divoké lidské tvořivosti, bez které by naše kultura ustrnula. Konspirační teoretici jsou bez nadsázky pilíř naší společnosti.

Mimochodem někomu jsem před lety půjčil svojí kopii knihy The Illuminatus Trilogy a zapomněl komu. Je to jasná indicie, že mi vesmírní ještírci telepatickými paprsky promazávají paměť. Ale kdyby jste jí u sebe náhodou našli, tak prosím vrátit. Je to to vydání s obálkou do modra s delfínem.

Navzdory tomu je docela s podivem, kolik konspiračních teorií se vyrojilo na téma covidu. Při tom epidemie ani očkování není nic konceptuálně nového. Čipy od Billa Gatese implantované do nosu při testech na covid jsou asi nějaké zavirované, že tomu nedokáží zabránit. I profesor Flégr přišel s nic moc originální teorií, že agenti ruského imperialismu rozvracejí naše pokročilé zřízení podrýváním důvěry v očkování.

Ruku v ruce s konspiračními teoriemi jde vždy cenzura nebo alespoň volání po cenzuře. Oba tyto jevy mají společnou příčinu - nízkou vzájemnnou důvěru napříč společenskými vrstvami. Na rozdíl od tvořivosti konspirátorů je ale cenzura jev jednoznačně negativní. Bohužel na téma cenzury se vyskytuje spousta předsudků a omylů.

Nejčastější předsudek o cenzuře je ten, že zvýší důvěru společnosti v její instituce. Pamatuji se na jeden článek v Rudém právu před rokem 1989 o tom, jestli je vhodné psát o zatčení nějakého místního náčelníka policie kvůli hospodářské kriminalitě. Někdo si asi tenkrát myslel, že odhalení takové kriminality ve vlastních řadách je vlastně úspěch policie, a že náprava je pozitivní informace, o které je potřeba veřejnost se slávou informovat. Článek v Rudém právu ale jasně zakazoval něco takového rozmazávat s odůvodněním, že informace o kriminalitě by důvěru v policii podryla. A když bude každému jasné, že o takových věcech je lepší mlčet, tak to důvěru ve státní orgány zvýší. Podobné předsudky se ovšem vyskytují i dnes.

Společenské zkušenosti s cenzurou byly před rokem 1989 docela bohaté. Závěr je ten, že cenzura systémovou důvěru ničí. Samozřejmě že se občas nějakému lokálnímu pohlavárovi díky ní podaří něco zatlouct, na to je dobrá. Ale lidi si tajnůstkářství dobře uvědomují a celkový dopad na důvěru je z dlouhodobého hlediska výrazně negativní. Proto je v postkomunistických zemích tak málo cenzury - ne že by tu nebyli grázlové, co se snaží lidi obrat, ale každý grázl chápe, že účinek cenzury na důvěru lidí by byl přesně opačný, než potřebují. Že by soudruzi z Bruselu a Silicon Valley byli tak hloupí, aby k této zkušenosti ještě nedospěli?

V této souvislosti je jistě zajímavé, že Facebook začal cenzurovat protiočkovací příspěvky v červenci 2019. Chápete to? Facebook začal vytvářet protiočkovací psychózu zhruba ve stejné době, kdy po světě běhal první nakažený covidem. Náhoda?