Teorie nezávislého vyhodnocování informací všemi členy společnosti se nazývá sociální atomizmus. Zahrnuje i koadaptivitu lidského chování - naše rozhodnutí berou v úvahu očekávání o tom, jak se zachovají ostatní. Některé jevy se tím dají vysvětlit, například ekonomická krize způsobené náhlou popularitou pesimismu. Ale s tou teorií atomizované společnosti stále ještě spousta jevů nejde dohromady.
Je koneckonců dobře doložené, že představa nezávislého rozhodování je mylná. Ví se to díky známému zdroji moudrosti a pravého vědění - reklamě. Skutečně, reklamní psychologie, věda o lidském rozhodování, je velmi seriózní průmyslově využívaná nauka plná empiricky testovaných poznatků (ve školách se samozřejmě na rozdíl od fyziky neučí, protože smyslem školy je vychovat snadno manipulovatelné roboty ;-)). Nicméně existují celkem dobré znalosti o tom, jak dochází k lidskému rozhodnutí.
Vezměme například volby. To je velmi jednoduchý případ rozhodování, protože volby jsou tajné. Jde tedy o vnitřní rozhodnutí, které není ovlivněné tím, co na to kdo řekne. Navíc je to rozhodnutí, které si lidé obvykle předem promýšlejí. Jak tedy dojde k rozhodnutí o volbě kandidáta?
Je obecně známo, že rozhodující roli ve volebním rozhodnutí člověka hrají tzv. názoroví vůdci. To jsou lidé, jejichž úsudku v určité oblasti důvěřujeme a jejich názoru tedy přisuzujeme váhu. Většina lidí si ani nepřečete volební programy stran, které volí, ani životopisy kandidátů. Své rozhodnutí udělá na základě toho, co si o tom kdo myslí.
To je velký rozdíl oproti individuálnímu vyhodnocování informací. Pravda, je potřeba nějak vyhodnotit, čímu úsudku můžeme důvěřovat, a to není nijak jednoduché. Často se člověk spálí a musí svůj názor opravit. Ale stejně to není rozhodnutí nezávislé.
Data jsou tak zpracovávána sítí názorových vůdců a jejich názorových vůdců a názorových vůdců těch jejich názorových vůdců. Rýsuje se nám tu známá matematická struktura neuronové sítě. Je to ta samá struktura, jako mají neurony a synapse v mozku nebo jako se používá v experimentálních počítačových algoritmech. Lidé jsou zde v roli uzlů sítě, neuronů, kdežto relace názorového vůdce hraje roli hran sítě, synapsí. A jak známo, neuronová síť jako celek je nesrovnatelně chytřejší než jediný neuron.
Přirozeně že aby neuronová síť mohla fungovat, musí být nejdřív "naučená". Úsudek názorových vůdců je nejdřív potřeba ověřit v praxi a podle toho opravit váhu, kterou jejich názoru dáme, ať už kterýmkoliv směrem. A takových cyklů je potřeba několik, než je neuronová síť naučená dávat netriviální odpovědi. Při tom volební období trvá 4 roky, důsledky hospodářské politiky mají podobnou časovou škálu. Naučení socioneuronové sítě v politicko-ekonomické oblasti tak trvá řádově 20 let.
To má významné důsledky. Ne každý mezilidský vztah totiž trvá 20 let. Pro některé vrstvy společnosti jsou charakterističtější krátkodobější vztahy. Proto máme zdravý selský rozum, ale ne už zdravý velkoměstský rozum.
Příkladů subkultur, ve kterých se neuronová síť nestíhá naučit, je víc. Velkoměsto, děti + hračkářské firmy, ... Jsou typické svými krátkodechými módami. Je to projev toho, že neurosociální síť má málo názorových vůdců s velkým vlivem a krátkou dobou životnosti. Proto má malý úlet velký dopad.
Zjevně tak závisí nejen na naučenosti sítě, ale také na její struktuře. Kvalitní rozhodnutí produkuje síť, kde je hodně nezávislých názorových vůdců. Naopak patologická je hierarchická síť, kde všichni papouškují jen "jediný správný názor" společného názorového supervůdce.
Další patologický jev může být rozpad sítě na komponenty, které nemají dostatečný kontakt. Příklad - vývoj a marketing v řadě technologických firem, např. Sun Micosystems.
Důsledky
To další důsledek neurosociálních sítí je, že jsou Češi nejchytřejší národ (Tento názor se zatím v zahraničí příliš neprosadil - zjevně tam nejsou dost chytří to pochopit, QED). Skepse k oficiální propagandě je u nás pěstěná staletí, možná i tisíciletí. Hierarchičnost neurosociální sítě nám tedy nehrozí. A malosti poměrů brání rozpadu na komponenty. Proto je selský rozum v Čechách nejzdravější.
Zajímavé je spekulovat o důsledcích "globalizace" na neurosociální sítě. Internet ve skutečnosti prodlužuje naše známosti - můžeme být v kontaktu se svými starými kamarády a na jejich blozích se dočteme o jejich názorech. Navíc existují služby, které napomáhají identifikovat a drbat společné známé - linkedin.com. To je veskrze pozitivní efekt.
Navíc naši názorový vůdci jsou díky globalizaci mnohem různorodější. Spolužáci ze základky mají profese, které bych jinak nepotkal. Moji bývalí kolegové a polužáci jsou po celé zeměkouli. Dokonce i v marketingu. To jsou patřičně doširoka rozprostřené zdroje názorů a informací.
Čeká nás tedy v globalizovném světě epocha moudrosti a vzájemného porozumění ;-)
Závěr
To nejdůležitější v našem životě jsou rodina a spolužáci za základky.
Žádné komentáře:
Okomentovat