Proč nefandím Klausovi

Václav Klaus je dosavadní prezident. Kromě toho je významná postava politiky posledních 20 let, předseda vlády, předseda ODS. Jeho názory jsou dobře známy. I když se občas vyšťourá trochu pikantních detailů pro bulvár, ty nic nezmění na celkovém obraze. Nedá se tedy předpokládat, že by ho jeho příznivci neznali. On se jim prostě zamouvá.

Základem image Václava Klause jeho ekonomická odbornost. Pravda, jeho profesura na VŠE vzbuzuje trochu potutelné úsměvy - o VŠE se říká, že je to nejsnažší střední škola v Praze. Stejně tak panuje jistá neurčitost ohledně toho, nakolik je tento titul řádný a nakolik pouze čestný. Ale to chleba to nežere a je to koneckonců docela roztomilé. Proti dobám, kdy na Pražském hradě strašili léčitelé Dagmar Havlové, je Klausovo image vědce rozhodně pokrok.

V jeho vědeckosti je ovšem háček. Klaus nikdy nic neobjevil, dokonce ani nikdy nepublikoval odborný článek v uznávaném vědeckém časopise. Co je tedy na něm vědeckého? Tituly a vědecký světový názor? To měli profesoři marxismu-leninismu také.

Marxismus-leninismus na matfyzu byla mimochodem pozoruhodná životní zkušenost. V mé době už nehrozily žádné represe, a nikdo už si také nemohl myslet, že by komunismus mohl fungovat. Přesto diskutovat s profesorem marxáku bylo velmi obtížné, a to i pominu-li jeho řečnické schopnosti profesionálního demagoga. Zásadní problém je, že ideologovi nevyvrátíte jeho dogma nějakým trapným poukazováním na skutečnost. Že se realita od ideologie liší? Špatná je realita. Nebo možná naše oči a rozum, ale nikdy ne dogma. Pro debatu vědce s ideologem zcela chybí společné východisko.

Marxismus se při tom vědou zaklínal od rána do večera. Při tom už to dávno bylo jen pseudonáboženství parazitující na jejím renomé. A realita si šla cestou, kterou politruci nedokázali ani pochopit, natož předvídat.

Názory Václava Klause marxismus v mnoha směrech připomínají. Jádrem je trhák, který nenechá jediné srdce chladné - u Klause nechuť k placení daní, u komunistů k placení vůbec. Samozřejmě že nikdo neplatí rád daně. Ještě krásnější by bylo, kdyby si každý mohl brát podle svých potřeb, jako to slibovali komunisté. Ale není to trochu naivní? Abraka dabraka hamiltonián lagrangián ric pic ekonomic, je to geniální vědecká teorie, která pomocí efektivního ekonomického systému přinese takovou prosperitu, že to převáží všechny vedlejší efekty. V tom se klausismus shoduje s marxismem.

Je to jen povrchní podobnost, nebo hlubší souvislost? To je snadné, a není vůbec potřeba rozumět tomu abraka dabraka. Stačí se rozhlédnout, jestli tu v době Klausova předsednictví vlády (1992-1996) zavládla ta prosperita. Aha, v roce 1996 byla krize bez jakékoliv obdoby ve státech v podobné vnější situaci. A modří (?) už vědí ...

Realita se zase zachovala špatně a proradně. Rychle nějaké agenty nadnárodního kapitálu, kteří proradně zhatili náš ekonomický zázrak. Ideologie kráčí dál bez ohledu na realitu.

Analogie klausismu a komunismu jde mnohem dál než k rádobyvědeckému pseudonáboženství. Oběma ideologiím se podařilo vykonstruovat si hlavní zásluhy na porážce předchozího režimu. ODS i KSČ tak ve svůj prospěch využívají/využívali strašáka návratu nacizmu/komunismu.

V úžasu mě nechává Klausův boj proti "mýtu" globálního oteplování. Ano, není jednoduché si přebrat všechna protichůdná tvrzení. Ale globální oteplování skutečně existuje. Prezident si přece může zajít někam do Akademie Věd a nechat si poradit. A ne si hrát na Lysenka.

Stejně kuriozní jsou Klausovi vizionářské předpovědi týkající se rozvoje internetu. Například "Nečtu-li si doma celá desetiletí v encyklopediích, nebudu asi příliš často využívat ani Internet" (Lidové noviny, 4.4.1997). Ani to nesvědčí o dobrém úsudku.

To není jen otázka image. Nejde jen o to, že se za svého prezidenta stydím, když čtu třeba jeho výroky na adresu německé kancléřky. Jak rozvoj internetu, tak snahy korigovat globální oteplování hrají v mezinárodní politice stále důležitější roli. Prezident, jehož chápání reality je na úrovni politruka, může být zatraceně drahý luxus.

Vyměnit jednu partu na hradě za jinou je snadné. Změnit politickou kulturu ještě bude těžké. Naštěstí ve srovnání s komunismem je klausismus jen dětská nemoc. Snad se v tom dá najít nějaký optimismus.